Turistika na Etně: stezky, které projdeš sám, a kde potřebuješ průvodce
Ano, na Etně se dá chodit bez průvodce a některé z nejlepších procházek na sopce jsou krátké, značené a zdarma. Park Etna udržuje síť číslovaných stezek na všech stranách hory, od hodinového naučného okruhu v borovicích až po 34 km dlouhou vysokohorskou trasu na dva nebo tři dny. Sám ale nesmíš do vrcholové zóny: nad 2 920 m na jižní straně a nad 2 990 m na severní straně se k vrcholovým kráterům smí jen v doprovodu kvalifikovaných průvodců.
Tento průvodce vybírá stezky, které stojí za to znát, uvádí u každé údaje samotného parku (délku, převýšení, čas a obtížnost) a vysvětluje, kde vede hranice mezi samostatnou chůzí a chůzí s průvodcem.
Jak funguje síť stezek na Etně
Park Etna popisuje své stezky tak, že vedou většinou přes nedávné i historické lávové proudy, lesem, po holé půdě nad hranicí lesa a přes stará pole, se sklonem, který se často mění. Ten poslední bod je důležitější, než se zdá. Cesta, která na mapě vypadá rovně, může na pár stech metrech přejít sypký sopečný písek, ostrou balvanitou lávu i náhlá krátká stoupání.
Pár základních pravidel, než si vybereš procházku:
- Stezky jsou číslované. Park používá čísla řady 700 (737, 704, 723 a tak dále) a stejná čísla najdeš na rozcestnících i na stránkách parku o stezkách.
- Každá stezka má obtížnost. Park je hodnotí od nízké (T) přes střední (E) a středně vysokou (E) až po vysokou (E nebo EE). Stupeň EE je ten, ke kterému je třeba přistupovat opravdu opatrně.
- Některé stezky jsou uzavřené. Stezky, které park označuje jako „mimo provoz“, jsou pro veřejnost uzavřené, často proto, že terén změnila láva nebo eroze.
- Mapy rychle stárnou. Časté erupce neustále přetvářejí terén novými kužely a lávovými poli, takže prodávané mapy můžou být zastaralé. Před cestou si ověř stránky parku o stezkách.
Stručná odpověď: která procházka pro koho
| Procházka | Strana | Délka | Převýšení | Čas | Obtížnost podle parku |
|---|---|---|---|---|---|
| Krátery Silvestri | Jih | Krátký okruh od parkoviště | Malé | 20 minut k hornímu okraji | Snadná cesta ke spodnímu kráteru |
| Monte Nero degli Zappini (782) | Jihozápad | Okruh 3 km | 130 m | 1 hodina | Nízká (T) |
| Schiena dell’Asino (737) | Jihovýchod | 2,54 km | 600 m | 1–2 hodiny | Střední (E) |
| Krátery z roku 2002 (s průvodcem) | Sever | Zhruba 5 km | 300 m | 2,5–3 hodiny | Snadná až středně náročná |
| Grotta dei Lamponi – Grotta del Gelo (726) | Severozápad | 3,35 km | 325 m | 2–3 hodiny | Vysoká (EE) |
| Rifugio Citelli – Serracozzo (723) | Severovýchod | 8 km | 1 080 m | 5–6 hodin | Středně vysoká (E) |
| Canalone della Montagnola (703) | Jih | 4,7 km | 1 000 m | 2–3 hodiny | Středně vysoká (E) |
| Pista Altomontana (701) | Západ a sever | 34 km | 500 m | 2–3 dny | Střední (E) |
Pokud máš jen půl dne a žádné auto, jasnou volbou jsou krátery Silvestri vedle lanovky. Pokud máš auto a pár hodin, Schiena dell’Asino ti dá největší výhled za nejmenší námahu. Pokud chceš pořádný den na nohou, vážnými možnostmi jsou Serracozzo nebo Canalone della Montagnola.
Krátery Silvestri: nejsnazší procházka na sopce
Krátery Silvestri leží hned vedle oblasti Rifugio Sapienza na konci silnice SP92, kde silnice na jižní straně končí ve výšce 1 910 m. Vznikly při erupci, která začala 9. července 1892, kdy se otevřela puklina a podél ní v řadě vyrostlo pět kuželů zhruba mezi 1 800 a 2 025 m. Místní takové řadě říkají „bottoniera“, řada knoflíků.
Jsou tu dva hlavní kužely, ve výšce zhruba 1 900 m:
- Spodní kráter je obvykle přístupný poměrně jednoduchou pěšinou.
- Horní kráter vyžaduje náročnější výstup po sypkém sopečném terénu. Za 20 minut chůze jsi na jeho okraji.
Silnice SP92 vede mezi oběma hlavními kužely, takže můžeš jít rovnou od parkoviště nebo z autobusové zastávky. Nepotřebuješ vstupenku ani průvodce. Za jasného dne je výhled až na Catanijský záliv.
Právě tady tě vysadí i autobus AST z Catanie, takže tuhle procházku nakonec dělá většina lidí bez auta. Autobus přijíždí zhruba v 10:15 a od Rifugio Sapienza odjíždí zpět v 16:30, takže zbude dost času na krátery, jídlo i lanovku, pokud chceš výš.
Schiena dell’Asino: okraj Valle del Bove
Pokud si nějaká procházka na Etně zaslouží cestu autem, je to tahle. Schiena dell’Asino, „oslí hřbet“, je hřeben na okraji Valle del Bove, obrovské podkovovité prohlubně na východní straně sopky. Název pochází z písčitého terénu, jehož tvar připomíná oslí hřbet.
Dva způsoby, jak popsat stejnou procházku
K této procházce existují dvě sady údajů a každá popisuje něco jiného:
- Oblíbená procházka tam a zpět k okraji. Návštěvnický web Nicolosi ji popisuje jako celkem zhruba 5,5 km, asi 3 hodiny tam a zpět, s převýšením zhruba 200 m. Začíná ve výšce asi 1 850 m, dosahuje asi 2 025 m a za dobrého počasí a bez sněhu je hodnocená jako snadná až středně náročná. Vracíš se stejnou cestou.
- Celá stezka parku 737. Park ji uvádí jako 2,54 km s maximálním převýšením 600 m, 1–2 hodiny, obtížnost střední (E). Od okraje pokračuje kolem pamětního kamene Malerba ve výšce 2 040 m až na vrchol La Montagnola, obrovského kráteru z roku 1763 ve výšce 2 648 m.
Většina návštěvníků jde první variantu a u okraje se otočí. Výhled odtud zabírá celý severovýchodní svah sopky a strmé vnitřní stěny údolí.
Jak se dostat na start
Od Rifugio Sapienza vede stezka parku 704 na východ kolem horního a spodního kráteru Silvestri a zhruba po 1 km dojde na rozcestí ve výšce 1 832 m. Tady začíná cesta přehrazená závorou: to je Schiena dell’Asino. První úsek stoupá vysázenými borovicemi po kamenitém povrchu se sklonem, který může přesáhnout 10 %, než se stromy rozestoupí a začne písek a sopečná hornina.
Kdy nechodit
Park to říká přímo: nechoď po stezce 737 v mlze ani v silných bouřkách, které omezují viditelnost. La Montagnola je navíc místo, kam často udeří blesk, a právě tak tam vznikají duté skelné horniny zvané fulgurity. Pokud se odpoledne stahuje bouřka, otoč se včas.
Monte Nero degli Zappini: snadná naučná stezka
Stezka 782 je ta mírná varianta a pro rodiny je to dobrá volba. Park ji uvádí jako okruh 3 km s maximálním převýšením 130 m, zhruba na hodinu, obtížnost nízká (T). Byla to první naučná stezka postavená na Sicílii, v polovině roku 1991, a dodnes patří k nejvytíženějším v parku.
Začíná na plošině západně od Monte Vetore (1 823 m), kousek od Grande Albergo dell’Etna, na silnici, která stoupá z Nicolosi. Za jedinou hodinu ti ukáže většinu toho, co dělá nižší svahy Etny zajímavými:
- stará i nedávná lávová pole, včetně proudů z let 1985–2001;
- jeskyně v lávových proudech a hornitos, malé komínky postavené odplyňující lávou;
- „dělové kameny“, lávové rukávy, které ztuhly kolem kmenů stromů;
- velké borovice a botanickou zahradu Nuova Gussonea, než se okruh uzavře krátkým úsekem po silnici.
Park ji doporučuje na jaře a na podzim spíš než v horkém létě nebo v zimě, kdy je náhlý sníh běžný. Jeskyně podél ní jsou Grotta Gussonea, která je uzavřená, a Grotta di Santa Barbara. Víc o jeskyních na Etně najdeš v našem průvodci lávovými jeskyněmi.
Krátery z roku 2002: klasická procházka na severní straně
Na severní straně dělá skoro každý túru z Piano Provenzana ke kráterům erupce z roku 2002. Ta erupce začala v noci z 26. na 27. října 2002 a smetla celou turistickou stanici Piano Provenzana; dnes patří její krátery k nejnavštěvovanějším místům severní strany.
Verze s průvodcem z Piano Provenzana měří zhruba 5 km s převýšením 300 m, dosahuje 2 100 m a zabere 2,5–3 hodiny chůze. Vede kolem hornitos a stoupá na struskové kužely „bottoniery“ z roku 2002, kde se jde po okraji kráteru. Provozovatel ji uvádí za 30 € pro dospělé (od 12 let) a 25 € pro děti ve věku 5–11 let, se srazem v 10.00 nebo 16.00 a ve skupinách po 4–15 lidech.
Severní strana nemá lanovku, takže právě takové procházky jsou mimo lyžařskou sezónu hlavním důvodem, proč tam jet. Piano Provenzana leží ve výšce zhruba 1 800 m na konci silnice z Linguaglossy; náš průvodce cestou na Etnu popisuje jízdu i to, že sem nejezdí veřejná doprava.
Serracozzo: jeskyně, puklina a výhled do Valle del Bove
Pro celý náročný den na severovýchodní straně je klasikou stezka 723 od Rifugio Citelli. Park ji uvádí jako 8 km s maximálním převýšením 1 080 m, 5–6 hodin, obtížnost středně vysoká (E).
Výjimečná je tím, kolik toho nabídne:
- Start. Začíná vpravo jen 100 m před Rifugio Citelli, ve výšce 1 730 m, a stoupá březovými lesy Etny.
- Jeskyně. Zhruba po 20 minutách dojdeš ke Grotta di Serracozzo, která vznikla podél pukliny při erupci v roce 1971. Vchod je malý a vyžaduje opatrnost a dovnitř, zhruba na 50 m, by měli jen lidé s helmou a baterkou.
- Vyhlídka. Strmé stoupání tě pak dovede na vyhlídku nad Valle del Bove ve výšce 2 095 m, kde pod tebou jako zdi vystupují magmatické žíly.
Zdatní chodci můžou od 2 150 m pokračovat na Rocca della Valle (2 738 m) nebo Pizzi Deneri (2 847 m), ale u Rocca della Valle se průměrný sklon blíží 50 %. Ten úsek je jen pro zkušené horské chodce.
Grotta del Gelo: procházka k ledové jeskyni
Stezka 726 je historická cesta k jedné z kuriozit Etny: k jeskyni, ve které se celý rok drží led. Grotta del Gelo leží ve výšce 2 030 m v rozlehlém poli lávy z erupce, která trvala deset let, od roku 1614 do roku 1624.
Park uvádí stezku jako 3,35 km s maximálním převýšením 325 m, 2–3 hodiny, a hodnotí ji jako vysokou (EE). Dojde se na ni pěšinou, která odbočuje ze stezky 701 ve výšce 1 707 m u Passo dei Dammusi, a než dojde k jeskyni, přejde několik druhů lávy. Jako nejlepší dobu pro tuhle procházku park uvádí duben–květen.
Je to odlehlé místo. Cesta na start znamená dlouhý přístup po Pista Altomontana a terén je drsný. Ber ji jako procházku pro zkušené turisty, nebo jdi s průvodcem.
Dlouhé trasy: Altomontana a Sentiero Italia
Dvě stezky parku jsou spíš výpravy než procházky:
- Stezka 701, Pista Altomontana (Sentiero Italia). Měří 34 km s maximálním převýšením 500 m a zabere 2–3 dny, obtížnost střední (E). Vede po lesní cestě v průměrné výšce 1 750 m po západním a severním svahu. Několik lesních útulen cestou poskytuje chodcům přístřeší. Dá se jít v každém ročním období, ale sníh nebo mlha v zimě obtížnost zvyšují a pak by se do ní měli pouštět jen zkušení a dobře vybavení chodci.
- Stezka 704, Piano Vetore – Piano dell’Acqua. Zhruba 14 km s maximálním převýšením 1 300 m, na jeden den, obtížnost středně vysoká (E). Je to část Sentiero Italia, která vede po jižním svahu Etny, kolem Rifugio Sapienza a kráterů Silvestri a po okraji Valle del Bove, přičemž v krátkých úsecích využívá zhruba 2,5 km silnice SP92.
Na východní straně vede stezka 724 v délce 27 km z Ballo nedaleko Zafferana Etnea k Passo Dammusi, s maximálním převýšením 1 350 m na 2–3 dny. Zhruba 45 minut od startu míjí Ilice di Carrinu, dub cesmínovitý, kterému se připisuje 800 let. Dál trasa vede kolem Monti Sartorius, řady kuželů, které vytvořily lávové proudy z roku 1865.
Náročný sestup: Canalone della Montagnola
Stezka 703 je odbočka z vrcholové cesty, která sestupuje do Valle del Bove. Park ji uvádí jako 4,7 km s maximálním převýšením 1 000 m, 2–3 hodiny, obtížnost středně vysoká (E). Klesá zhruba o 800 m na dno údolí ve výšce asi 1 700 m, žlabem z téměř čistého sopečného písku.
Park k ní dává dvě varování:
- Protože je žlab tak strmý a písčitý, je třeba trasu brát jako jednosměrnou: sejdeš po ní dolů, nahoru se po ní nevracíš.
- V zimě může být bez náležitého vybavení a technických dovedností namrzlá a nebezpečná.
Tohle je procházka, na kterou jdi s někým, kdo ji zná.
Vrcholová cesta a kde končí samostatná chůze
Stezka 702 je cesta k vrcholovým kráterům. Je to prašná silnice, po které jezdí terénní vozy se zvláštním povolením; začíná u stanice lanovky ve výšce 1 910 m a obkružuje vrcholovou oblast ve výšce zhruba 3 000 m. Park ji uvádí jako 24 km s maximálním převýšením 1 200 m, na jeden den, obtížnost vysoká (E).
Park uvádí, že po cestě se dá jít samostatně, když je sopka v normální aktivitě, ale přístup určují nařízení prefektury a starostů a nad výškami stanovenými podle aktivity sopky je povinný povolený průvodce. V praxi je hranice už roky jasná:
- Jižní strana: od srpna 2010 nařízení uzavírají vrcholovou zónu od 2 920 m, u Torre del Filosofo, pro každého, kdo nejde s průvodcem.
- Severní strana: uzavřená zóna začíná ve výšce 2 990 m, u Punta Lucia.
- Jen za světla: tam, kde je ve vrcholové oblasti chůze bez průvodce povolená, platí to jen od svítání do západu slunce, bez bivakování.
- Skupiny s průvodcem: nařízení, jak je shrnují sopeční průvodci, povolují nejvýš 10 lidí na průvodce a 400 lidí denně v zóně s průvodcem.
Pokud chceš na vrchol, nejjednodušší cestou je výstup s průvodcem, který vyjede lanovkou a pak jde směrem k vrcholovým kráterům; výlety uvádějí zhruba 3 400 m, což je zaokrouhlené číslo, ne naměřená výška. Kratší možností je balíček lanovky a 4x4, který končí procházkou s průvodcem do zhruba 3 000 m. Obojí vysvětluje náš průvodce lanovkou a pravidly pro vrchol a aktuální možnosti můžeš porovnat na stránce s výlety.
Co si obléct a vzít s sebou na jakoukoli procházku po Etně
Etna je vysoká hora, i když většinu cesty nahoru vyjedeš autem. Rada Oddělení civilní ochrany pro chodce je stručná: vezmi si větruvzdornou bundu a čepici proti slunci a s sebou vodu a jídlo. K tomu přidej:
- Pořádné boty. Sopečný písek a balvanitá láva zničí tenisky a vyvrtnou kotník. Minimem jsou turistické boty s dobrou podrážkou.
- Vrstvy. I v létě může být ve výšce zima. Oblékej se na vrchol, ne na parkoviště.
- Ochranu před sluncem. Tmavá půda, řídký vzduch a žádný stín dělají slunce silným.
- Čelovku. Hodí se v každé lávové jeskyni a je nezbytná, pokud se procházka protáhne.
- Nabitý telefon. Signál je nespolehlivý, ale v nouzi volej 112, evropské tísňové číslo.
Náš průvodce kdy jet a co si obléct má úplný seznam věcí, úsek po úseku.
Počasí, mraky a samotná sopka
Dvě věci rozhodují o tom, jestli je procházka v daný den dobrý nápad:
- Počasí. Mlha a bouřky jsou hlavním nebezpečím v otevřeném terénu, jako je Schiena dell’Asino, a mraky se často stahují odpoledne. Předpověď pro výšku, ve které půjdeš, si ověř na naší stránce s počasím na Etně a vyraz brzy.
- Sopka. Některé jevy na Etně jsou zcela nepředvídatelné a náhlé, takže ani při zeleném stupni výstrahy není riziko nikdy nulové. Před každou procházkou ve výšce si ověř nejnovější výstrahy a nařízení; podívej se na ně už večer předtím.
Za špatného počasí nebo vysoké sopečné aktivity se výlety s průvodcem z bezpečnostních důvodů mění nebo ruší. Pokud jdeš sám, uplatni stejné pravidlo i na sebe.
Časté otázky
Dá se na vrchol Etny vystoupat bez průvodce?
Ne. Vrcholová zóna je pro samostatné návštěvníky uzavřená nad 2 920 m na jižní straně a nad 2 990 m na severní straně. Pod touto hranicí můžeš po mnoha stezkách chodit sám, ale k vrcholovým kráterům potřebuješ kvalifikovaného průvodce.
Jaká je nejsnazší procházka na Etně?
Krátery Silvestri vedle Rifugio Sapienza, kde ke spodnímu kráteru vede poměrně jednoduchá cesta. Nejsnazší skutečnou stezkou je Monte Nero degli Zappini, okruh 3 km s převýšením 130 m.
Jaká je nejlepší půldenní túra?
Schiena dell’Asino. Na oblíbené trase zhruba 3 hodiny tam a zpět, s nejlepším výhledem na jižní straně: přímo do Valle del Bove.
Je turistika na Etně nebezpečná?
Na značených stezkách pod vrcholovou zónou a za dobrého počasí jsou hlavní rizika stejná jako na každé hoře: mlha, zima, sypký terén a zabloudění. Sopka přidává vrstvu rizika, která není nikdy nulová, a proto je vrcholová oblast jen s průvodcem.